Historie části obce Nová Ves

Nová Ves u Českých Budějovic leží 8 km jihovýchodně od metropole jižních Čech – Českých Budějovic při Novohradské silnici č. II/156, po jižními svahy vrchů Lišovského prahu: pod Hůreckým kopcem (541,7 m.) a Chlumkem, v údolí Zborovského potoka. Podle lidové tradice tu byly nějaké pastevecké útulny o nějaké století dříve než vznikla ves. Po léta se jako první písemná zmínka o Nové Vsi uváděl rok 1580, kdy se uvádí jako „Nová ves u Borovnice“ (s malým „v“) nově založená na panství třeboňském. V r. 2007 se v Okresním archivu České Budějovice objevil dosud skrytý dokument s ještě starší písemnou zmínkou o naší Nové Vsi: 1574. Někdy před tím vznikla na panských jitrech nová osada (podle Mgr. Daniela Kováře z OA Č. Budějovice deset nových zemědělských usedlostí podél cesty) v místě dnešní části obce lidově zvané „Stará Ves“, odkud každý nově osedlý platil vrchnosti na Třeboň ročně 1 kopu grošů, polovinu na sv. Jiří a druhou polovinu na sv. Havla. V listině z 30. 7. 1574 se připomíná jakýsi Říha z Nové Vsi, coby svědek při výslechu na budějovické radnici, kde se přešetřoval incident, který se odehrál v Nedabyli. Další dosud neznámou písemnou zmínkou o Nové Vsi mají v OA Č.B. v listu osobně podepsaném Vilémem z Rožmberka ze 6. 1. 1573 představitelem královského města Budějovice, kde se přimlouvá za vyhovění ve věci manželky jeho poddaného Pavla Holinky z Nové Vsi… Po smrti Viléma z Rožmberka r. 1592 převzal panství jeho bratr Petr Vok, poslední z rodu Rožmberků. Za něho se Nová Ves uvádí v listině z r. 1600 už s velkým, ale dvojitým „W“: „…1600 postupuje zámku a městu Trzebonie vsi Hodiegisze, …Nowe Wsy (s tvrdým „y“) pod zBorowem (s malým „z“ a velkým „B“), vsi Zalinie…“.

Po smrti Petra Voka r. 1611 připadlo panství podle starší smlouvy Švamberkům, ale pro účast ve stavovském povstání jim majetek propadl. Během třicetileté války se ve zdejším panství střídali různí správci a vše bylo pleněno a pustošeno a vsi se vylidňovaly. Velký úbytek obyvatel utrpěla i Nová Ves. Na počátku válek bylo v N.Vsi jen „10 osedlích“ a v r. 1625 už jen „dva osedlí“. Dosidlovali se poddaní, r. 1647 byla v Nové Vsi i krčma, ale pro pře s Annou Chrtovou ze Rtína musela být přeložena do sousední Hůrky. Roku 1648 skončila třicetiletá válka a třeboňské panství bylo postoupeno Schwarzenberkům. Panství spravovali hejtmani. V roce 1654 se uvádí jména držitelů usedlostí v Nové Vsi, která se tu užívala až do 20. století jako například Bednář, Píbr, Hronek (Hroník), ale i názvy usedlostí vyslovované tak podnes jako např. „U Kalců“, což je č. p. 11, kde v 17. století žil výrobce plátna – tkadlec. Je známo, že si novovesští rolníci přivydělávali dřevěnými výrobky. Celé 18. století bylo poznamenáno velkou bídou, neúrodami, nemocemi i časnými úmrtími. V 18. století směli novovesští semílat obilí jen ve Vidově – příkazy o mletí se uvolnily až na konci 18. století. V letech 1770 – 1771 bylo zaváděno číslování obytných domů. Číslo 1 se většinou dávalo významné budově ve vsi, jako je například zámek, fara, rychtářství apod. Nebyla-li ve vesnici taková stavba, tak jako zde, začalo se s číslováním na kraji vesnice vlevo od příjezdové cesty, zde to byla chalupa zvaná U Šimků (později známá pod názvem U Jůdů) a postupovalo se dokola ve směru chodu hodinových ručiček. Roku 1836 se začala stavět silnice z Českých Budějovic do Nových Hradů. Úsek v katastru Nové Vsi se budoval v r. 1845 a z té doby je asi i kamenný jednoobloukový most přes Zborovský potok (podle D. Kováře z OA Č. Budějovice se o něm nenachází prameny).

Mostek přes potok tekoucí od Hůrky do Zborovského potoka je z r. 1877. V roce 1848 padla robota a poddanství a Nová Ves přestala být poddanskou vsí třeboňského panství. Majetek měli Schwarzenberkové v Nové Vsi a okolí dále. Obec přestala být spravována rychtářem, nastala samospráva a v čele obce stál starosta. Posledním rychtářem v Nové Vsi byl Bušta z č. p. 13 a prvním starostou se stal Kašpar Píbr z č. p. 3. Po vydání Prozatímního obecního nařízení č. 170 říšského zákona ze dne 17. března 1849 se stala Nová Ves samostatnou správní obcí. Podle sčítání v r. 1840 měla Nová Ves 91 obyvatel a 16 domů (stále se jedná o část obce dnes zvanou „Stará Ves“). Od poloviny 19. století patřily pod obec Nová Ves osady Lomec a Borovnice (až do 1. republiky). V roce 1850 připadla obec Nová Ves pod Okresní soud v Českých Budějovicích. V r. 1868 se zde budovala železniční trať a strážní domky (dnešní č. p. 23 a 24) a v roce 1869 byla Dráha císaře Františka Josefa z Budějovic do Cmuntu (pozdější České Velenice) zprovozněna a Nová Vsi byla zřízena malá zastávka, 1 km od tehdejší vsi. Za „staniční budovu“ tehdy sloužilo č. p. 24. V těchto místech v té době nic nebylo, než schwarzenberské pozemky, náletové dřeviny (porost jalovce, osiky a „řežabu“, jak se zde říkalo jeřábu, kam chodili ptáčníci) apod., až po skončení Jubilejní výstavy v Praze r. 1891 si sem na schwarzenberský pozemek přestěhoval schwarzenberský pivovar Třeboň svůj výstavní pavilon a později zde byl z něho zřízen hostinec (č. p. 30) a v r. 1896 zde byla dostavěna staniční budova DCFJ (č. p. 29). Staniční budova měla na třech stranách nápis Neudorf, proti čemuž tehdy ostře protestovaly Jihočeské listy, neboť obyvatelstvo v Nové Vsi a okolí bylo převážně české.

Vše důležité se ještě stále odehrávalo v místech dnes zvaných „Stará Ves“. Od r. 1875 tam měli kovárnu (zbouranou r. 1964), v r. 1898 tam byl založen Hasičský sbor, byl tam chudobinec (č. p. 5). Hasičský sbor do Nové Vsi mimo obrany před požáry vnesl do obce i spolkový život a kulturu (byl mezi zakládajícími sbory České hasičské župy Budivoj č. 134, založené v r. 1908 v Českých Budějovicích). Novovesští malorolníci i rolníci z okolí zde měli do třeboňských Schwarzenberků (nebo i od obce) propachtovány pozemky. Šlo o louky z nichž byly mnohé proměňované na pole. Pastýři platili za pachty peněžité činže a mnozí zdejší pozemky obhospodařovali najatými silami.

Jediným větším statkem tu bylo č. p. 19 „Zajíčkův dvůr“ z r. 1838 („U Klímů“, „U Říhů“ – v lidovém úzu „Zajíčkovec“ a lesu se říkalo „Zajíčák“), pak č. p. 10 „U Doležalů“ („U Píbrů“) aj.. Mimo zemědělství zde byla výroba loukotí dřevěnek aj. výrobků ze dřeva. Výdělek novoveským přinášela i těžba železné rudy ve Chlumku, kterou vozili. Ruda se po nápravě vozila jednak do Adolfova a Holubova a také do železárny Gabriela u Německého Benešova (dnešní Benešov nad Černou). Tento zdroj příjmů ale neměl dlouhého trvání. Na počátku 20. století zde v prostoru mezi Zborovem a Novou Vsí různí podnikatelé hojně těžili hlínu. Šlo hlavně o keramickou klínu (kaolín) pak o kamnářskou a o malířskou hlinku. Na těchto pracích si přivydělávali zdejší mladí muži. Roku 1909 začal být v č. p. 35 provozována živnost hostinská a výčepnická u Jakuba Hronka. Hostinec čase vešel ve známost po názvem Hospoda U Kristlů a v jeho tanečním sále se odbývaly oblíbené hasičské bály, slavnosti, svatby apod. (hospoda zanikla v r. 1951, kdy nebylo přáno soukromému podnikání, od té doby chodí „starovesští“ na pivo až k nádraží). V roce 1909 uvažovali novovesští o zřízení jednotřídní obecní školy, aby jejich děti nemusely chodit do Doubravice. V roce 1910 navrhovali hůrečtí, že se jejich děti stanou žáky novoveské školy, a že zřídí spojovací cestu (rozuměj do „Staré Vsi“). Ze všeho nakonec sešlo a vznikla nová škola v Nedabyli, do které od 2. 1. 1914 chodí novoveské a hůrecké děti dodnes. Roku 1912 se kolem zdejší Novohradské silnice zřizovala telefonní linka od zemských hranic u Nových Hradů do Českých Budějovic, Vodňan a Plzně. Roku 1914 začala neblahá a bídu přinášející 1. světová válka. Z Nové Vsi muselo během čtyř let války narukovat 37 mužů, čtyři padli (Tomáš Šajbl – č. p. 14, František Píbr – č. p. 10, František Plza – č. p. 32 a František Klíma – č. p. 19), někteří byli raněni a někteří byli v zajetí. Bojovali nedobrovolně za Rakousko a ti, co se vrátili, nechali své děti ve víře, že bojovali za Československo, přestože mnozí si schovávali jim udělený rakouský kříž (že všichni Češi bojovali za Československo byla jen legenda, které hojně napomáhali různí romanopisci – mnozí na bojištích ani netušili, že se vznik nějaké republiky chystá a po válce někteří i záviděli legionářům jejich oslavování). Jako legionáři se vrátili Jan Jůda (*4. 7. 1897 – z Ruska), Josef Kukla (*3. 2. 1887 – z Ruska), Vavřinec Soukup (*3. 8. 1886 v Mojném – z Ruska), Josef Šustr (*26. 10. 1894 – z Ruska) a Jan Žbánek (*14. 5. 1890 – z Ruska). O konci války a vzniku republiky se v Nové Vsi 28. října 1918 lidé dozvídali v odpoledních hodinách – jednak přišel telegram na železniční stanici Nová Ves, a pak také leckdo přinesl různé zprávy z Českých Budějovic. Po 1. světové válce se v okolí železniční stanice Nová Ves začalo hojně stavět, jak na katastru novoveském, tak na hůreckém. Byli to hlavně železničáři, takže tu časem vznikla jakási železničářská kolonie. Po vzniku republiky tu začal společenský život: v roce 1919 vznikla Tělocvičná jednota Sokol Nová Ves u Č. Budějovic, do které se zapojili mladí lidé i z okolí a provozovali mimo tělovýchovy i kulturu. Od roku 1925 měli svůj Pěvecký kroužek, od r. 1927 Dramatický odbor (divadlo ale hráli už od založení Sokola), pořádali plesy, přednášky, měli svou knihovnu atd.. Knihovna zde byla i obecní. V roce 1925 vznikl sportovní klub (SK) Nová Ves, což byli na Budějovicku populární fotbalisté Šanderové a spol. (fotbalu v Sokole nebylo přáno). V roce 1933 vzniklo vlastenecko-dobročinné sdružení obce Baráčníků Nová Ves. Členstvo bylo hlavně z okolí nádraží, jak z katastru novoveského, tak hůreckého – spolek ještě dožíval v 70. letech – jeho nejlepší léta byla za 1. republiky. Kuriozitou tu v 30. letech byla odbočka Svazu přátel Sovětského svazu Nová Ves, vzniklá r. 1935. Už tehdy sem jezdili přednášet levicoví intelektuálové „o velikém vzoru“. K největším událostem v Nové Vsi za tzv. 1. republiky patřila pozemková reforma v r. 1925 a v r. 1931, která se týkala zdejší schwarzenberské půdy a pomohla zdejším rolníkům, dále postátnění zdejších schwarzenberských lesů v r. 1928 a hlavně elektrifikace Nové Vsi v r. 1931. V tomto roce se také od Nové Vsi odloučily osady Lomec a Borovnice a staly se samostatnými obcemi. Poválečnou bídu a šetrnost vystřídala světová krize v 30. letech a s rokem 1938 přišel strach z dění v okolních zemích, pak tzv. „Mnichovská dohoda“ a zánik první ČSR. Znamenalo to odstoupení našeho pohraničí Německu, Polsku (Těšínsko) a Maďarsku (jižní a jihovýchodní Slovensko). Tzv. „Druhá republika“, Česko-Slovensko (s pomlčkou a velkým „S“) netrvalo dlouho.

14. března 1939 se odtrhlo Slovensko a vznikl Slovenský štát a druhý den 15. března došlo k okupaci českých zemí nacistickým Německem. Místo republiky tu byl do 16. 3. 1939 tzv. Protektorát Čechy a Morava, jako součást Německé říše. Tzv. „státním presidentem“se stal trhosvinenský rodák Emil Hácha, který už byl presidentem II. republiky, ale hlavou Protektorátu byl říšský protektor. Občané se místo v politických stranách a spolcích měli sdružovat jen v novém spolku zvaném Národní souručenství. Vše bylo rušeno, směli existovat už jen hasiči a baráčníci, ale byli v činnosti čím dál více omezováni. Děti se měly sdružovat v Kuratoriu, pod které připadla Sokolovna u nádraží. V roce 1943 se Nová Ves musela sloučit s Hůrkou, obecní úřad se nazýval správní komise a ze starosty byl komisař (lidé ale nadále říkali „starosta“ jako za republiky). Když 2. světová válka končila, dovolili si novovesští už 5. května 1945, v den nedabylské tragedie, kdy si nemohli být jisti co noc v okolí přinese, uspořádat v Sokolovně ve 20 hodin 1. zasedání Revolučního národního výboru i se státními hymnami a státními symboly. Začala tak i zde éra Národních výborů a předsedů NV a slovo „starosta“ později skoro upadlo v zapomenutí. Po válce se už uznávaly jen čtyři politické strany pod tzv. Národní frontou, která zde byla až do konce r. 1989. 9. srpna 1945 se Hůrka od Nové Vsi opět odloučila. Poté co 26. května 1946 vyhráli komunisté volby (poslední „svobodné“ volby až do r. 1990) začaly se na MNV Nová Ves místo normálních komunálních záležitostí přetřásat význam Velké říjnové revoluce v Rusku, přátelství se Sovětským svazem a podobné „důležitosti“. V roce 1948 přišly tzv. „únorové události“. Smutně proslulého Sjezdu závodních rad 22. února 1948 v Praze se zúčastnili a ruku zvedali i dva občané z Nové Vsi u Č. Budějovic. Vznikl tu hned Akční výbor, který prováděl tzv. „očistu“, i Budovatelský výbor a vše se postupně měnilo – prý na věčné časy…. V roce 1949 vzniklo na dvoře Zajíček zemědělské družstvo, ale dlouho nevydrželo. V roce 1953 byli měnovou reformou postiženi všichni šetrní i spolky (zde hlavně Baráčníci). V r. 1956 byli novovesští rolníci přinuceni založit nové Jednotné zemědělské družstvo (JZD). To bylo jako úpadkové sloučeno v r. 1961 do velkého družstva s družstvy v Hůrce, Nedabyli, Doubravici, Borovnici a v Heřmani se střediskem v Nedabyli. I toto JZD zaniklo v r. 1975 a přešlo do svazku státního statku Oseva Rožnov – České Budějovice a ten byl v r. 1976 přiřazen kde Školnímu zemědělskému podniku Vysoké školy zemědělské, který tu pak obdělával půdu. V roce 1964 obec Nová Ves zanikla a se stejnými vesnicemi, se kterými byla ve společném JZD byla osadou obce Nedabyle až do r. 1990. Zde byl jen Občanský výbor. Vše důležité se odehrávalo v Nedabyli – ale ne tak docela: zde byla Sokolovna pro kulturní události, Lesní správa, pošta, Mateřská škola, atd. Část Nové Vsi u nádraží postupně splynula s dolní částí Hůrky („dolnohůrečáci“ se vždy cítili být „novovešťáky“) a části původní Nové Vsi se už od 30. let říká „Stará Ves“, což tamní starousedlíci těžce nesli a část obce u nádraží se stala společenským centrem. Pád komunistického a centralistického režimu na konci r. 1989 napomohl vzniku samostatných obcí a k návratu Obecních úřadů a starostů. V r. 1990 došlo k rozluce obce Nedabyle a její osady se staly samostatnými obcemi (mimo Hůrky) – opět existuje obec Nová Ves u Českých Budějovic…

V 90. letech se obce modernizovala (vodovod, plynofikace, telefonizace, ČOV, atd.) a od 2. poloviny 90. let se v Nové Vsi opět staví rodinné domky. Stala se trv. „dobrou adresou“.

Podle Jiřího Vávry